Projekt na výrobu vlastních náramkových hodinek v Československu byl vynucen nedostatkem hodinek na poválečném trhu. Tehdejší potřeba náramkových hodinek pro domácí trh byla zajišťována především sovětskými, německými a švýcarskými hodinkami. Proto za účelem oproštění od závislosti na dovozu hodinek ze zahraničí požadovalo Ministerstvo vnitřního obchodu zavedení tuzemské výroby hodinek.
Při úvahách o zavedení výroby tuzemských hodinek se zvažovaly dvě varianty.
Použit kompletní výrobní dokumentaci některého z typů náramkových hodinek vyráběných v Německé demokratické republice, nebo v Sovětském svazu. Což by byla cesta nejméně pracná, relativně dobře schůdná, ale nezaručovala nejvýhodnější řešení z pohledu moderní konstrukce a kvality chodu. Druhou možností bylo využití konstrukční předlohy ze Západu. Za tím účelem bylo zakoupeno několik vzorků hodinek z Německa, Švýcarska a Francie. Po jejich podrobném prostudování byl jako vzor pro vývoj a výrobu tuzemských hodinek vybrán francouzský strojek Lip kalibr R 25-3, který měl sloužit k ověřování správnosti výpočtů a kontrole konstrukčního řešení na kterém se v Chronotechně Nové Město nad Metují začalo na konci roku 1952 pracovat.
Vývojové práce byly dokončeny v prosinci 1953 zhotovením kompletní vývojové výkresové dokumentace, včetně kusovníku a materiálových tabulek. Nyní nastoupila fáze zajištění vhodných materiálů a komponent nutných pro výrobu hodinek.
Například hodinkové vlásky a hnací pružiny řešil Ocelářský výzkumný ústav společně s Kovohutěmi v Děčíně. Obchod Klenoty dodal skla a ložiskové kameny. Vývoj číselníků byl zadán do národního podniku OBAL České Budějovice, ale vzhledem k pomalému tempu vývoje byly u prvních prototypů použity číselníky od Hodinářského družstva v Praze. Zapouzdření hodinek mělo původně dodat Lidové Družstvo Hodinářů z Ústí nad Labem, ale pro řadu problémů bylo nutné vyrobit ho v nástrojárně Chronotechny.
Na počátku roku 1954 byla záhájena příprava výroby prototypů, které měly poskytnout zásadní ověření konstrukce a funkce. Měly být zhotoveny na strojích, které byly v Chronotechně Nové Město nad Metují k dispozici a pokud potřebné stroje k dispozici nebyly, tak ručně. Nutností bylo dodržet zásadu, že i při provizorní výrobě musí být použit technologický postup použitelný v plánované sériové výrobě. Pro představu v jakých složitých podmínkách se tvořily prototypy prvních tuzemských náramkových hodinek je nutné si uvědomit, že většina dílů byla vyráběna nástrojařským způsobem na universálních strojích a to díky nadšení sice nezapracovaných, ale obětavých a nesmírně zručných pracovníků Chronotechny Nové Město nad Metují. Celkem bylo zhotoveno 12 prototypů.
Ty byly podrobeny náročným zkouškám. Jako zajímavost je možné uvést historku z testování hodinek při nízké teplotě, kdy bylo potřeba mít k provedení zkoušky chladničku, která ale tehdy nebyla ve výrobním závodě k dispozici. Řešení problému nakonec našel jeden ze zaměstnanců, který ke zkouškám poskytl svoji domácí ledničku. Co na to říkala jeho manželka není známo J. Součástí zkoušek bylo i měření odolnosti vůči nárazům a vibracím. To se testovalo mimo jiné i jízdou na motocyklu po rozbité silnici.
Po skončení zkoušek pak dne 26. 11. 1954 proběhlo v Novém Městě nad Metují jednání ministerské komise, která zhodnotila veškeré práce při výrobě prototypů a dala souhlas k pokračování projektu tuzemské výroby náramkových hodinek. Cesta k zahájení sériové výroby a jejich prodeji spotřebitelům trvala ještě další tři roky.
A co se stalo s prototypy? Menší část zůstala ve výrobním závodě a zbytek byl darován nejvyšším představitelům státu. Hodinky určené jako dary byly podrobeny přísným zkouškám, jak o tom svědčí rukou psaný zápis vedoucího kontroly. „ Tyto hodinky jsou určeny jako dar vedoucím vládním činitelům. Z těchto důvodů musí být zkoušky provedeny s největší pečlivostí, v plném rozsahu a hodinky doregulovány na největší možnou dosažitelnou přesnost chodu“. Z důvodu opatrnosti, byly kontrolní záznamy uloženy v podnikovém archivu, kde jsou jejich originály uchovány dodnes. Obdarováni byli mimo jiné prezident republiky Antonín Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký a ústřední tajemník KSČ Václav Pašek.
Závěrem ještě pár poznámek k názvu prvních československých hodinek. Původní název byl Kotva. Tento byl během přípravy prototypů z politických důvodů změněn na více vyhovující název Spartak. Držitel tohoto jména totiž ve starověkém Římu vedl povstání otroků a byl komunistickou ideologií používán jako vzor bojovníka proti vykořisťování pracujících vládnoucí třídou. Zajímavostí je, že se logo Spartak používalo ve dvojím provedení. Jednou složené z velkých tiskacích písmen a podruhé jako stylizovaný nápis v psané podobě. Až na konci roku 1957 ministerská komise definitivně rozhodla, že tuzemské hodinky ponesou označení Prim, které se používá dodnes. Co se týká celkového počtu vyrobených hodinek s logem Spartak, tak se jedná přibližně o 1600 ks kusů v několika variantách číselníků a ruček.
Autor: Libor Hovorka
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.